21. kolo TJ Sokol Tuřany – SK Stehelčeves 5:5 (4:2) pk 4:2

Letošní sezónu začnu trochu netradičně. Byl jsem po právu osočen, že jsem se vykašlal na závěr loňské sezóny a nenapsal o posledním utkáním proti Tuřanům. A tak činím nápravu, protože to bylo utkání hodně zvláštní.

Střelci: Plachý Patrik: 4, Průcha Josef: 1, Skořepa Stanislav: 3, Dobrocsanyi Lukáš, Hafenrichter Pavel: 1

Před začátkem zápasu všichni hovořili o tom, že vlastně už o nic nejde, čtvrté Dřetovice nás už nemůžou dostihnout a Žižice stejně vyhrají, takže třetí místo je dané. Humorná byla i scénka, když tuřanský hráč, který nastoupil s řetízkem na krku ho při sundávání ztratil, takže tam lezl po kolenou ještě po rozehrání. Taxativně je za řetízek žlutá, ale i rozhodčí k utkání přistoupil hodně benevolentně a kartu neudělil. Jenže pak se děli věci, až mě šla hlava kolem. Již ve 3.min. se po naší ztrátě míče opřel na 25m do míče Průcha a střelou od tyče otevřel skóre. Pak se do zápisu o utkání zapsal čistým hattrickem Plachý. V 6.min opět nechytatelně zavěsil po RK, v 9.min. střelou za velkým vápnem a v 17.min dorazil míč, který neudržel Mašek v rukavicích. A mohlo být ještě hůř. Domácí pálili z každé pozice a během čtvrthodiny měli šancí na tři zápasy. Jen namátkou. 8.min tyč, 11.min výborný zákrok Maška po střele k tyči, 12.min břevno, 13.min se zaskvěl Mašek zákrokem pod nohy volného hráče na penaltě, 15.min gólu zabránil Rejdík pádem do střely z 10m, 20min vlétl do malé domů domácí hráč a Mašek nás opět podržel. A naši? Jen opařeně zírali neschopní ničeho. Teprve hodně hlasitá výměna názorů mezi našimi klíčovými hráči nás probrala ze spánku a konečně jsme i my začali hrát fotbal. V 18.min jsme se dostali do první šance (nastřelená tyč Dobrocsanyiho) a pak začal řádit jak za starých časů Skořepa, bohužel bez gólového efektu (nastřelená tyč a těsně vedle po obstřelu brankáře). Dočkali jsme se až ve 42.min. Na dlouhý balón za obranu si nasprintoval Dobrocsanyi, který přehodil vyběhnuvšího brankáře. A do zápasu jsme se vrátili po zbytečném faulu na Stehlíka, z penalty upravil na poločasových 4:2 Skořepa.

Do druhého poločasu jsme vlétli s odhodláním se zápasem ještě něco udělat, ovšem z úvodního drtivého tlaku jsme moc nevytěžili. Domácí se svou typickou hru plnou provokací, faulů a zakopáváním míče po odpískání snažili hru kouskovat a podařilo se jim náš tlak eliminovat. V jejich repertoáru nechyběli ani zákeřnosti a hodně nevybíravé fauly, které váhavý a trochu vyděšený rozhodčí Chrapo netrestal kartami. Naše hra však byla trpělivá a vyplatila se nám. V 64.min se zmocnil míče u našeho vápna Dobrocsanyi, vyvezl ho na útočnou polovinu a prostrčil mezi obranu na Skořepu. Ten si pohrál s obranou a střelou mezi nohy brankáře snížil. Poslední půlhodina byla již v naší režii, soupeř se snažil vedení udržet za každou cenu a hra se ještě více přiostřila. Vyrovnat mohl Kopřiva, skvěle si prostrčil míč mezi obránci, bodlem ve vyložené šanci dal vedle a Skořepa zakončující v tísni po Stehlíkově akci. Vyrovnat se nám povedlo až po krásné akci v 72.min po ose Hafenrichter - Dobrocsanyi - Skořepa, klička obránci a Standa dovršil hattrick. Jenže pak jsme si vybrali jedinou slabší minutu ve druhé půli. Několik chyb v poli, neschopnost dopravit míč od branky a na chvíli udržet míč na svých kopačkách vyústila v aut, po kterém se míč nešťastně odrazil na penaltu na volného Plachého, který opět obrátil vedení na stranu Tuřan. My jsme si ale bod odvézt chtěli a v hodně hektickém závěru se nám to v poslední akci zápasu podařilo. Dlouhý výkop až k velkému vápnu si zpracoval Štanc a krásnou přihrávkou za obranu na vzdálenější tyč našel Hafenrichtera, který vyrovnal na divokých 5:5. No a penalty? Jako vždy. Třetí bod zůstal doma. Ale protože Žižice své poslední utkání v Zichovci překvapivě prohráli, stačil nám bod z tohoto utkání, abychom poskočili v tabulce na druhé místo (dle soutěžního řádu FAČr rozhoduje o pořadí v tabulce po ukončení soutěže vzájemné utkání)

Nevím, jestli po takovém zápase mám naše hráče chválit, nebo hanět. První dvacetiminutovka byla hrůzná, nejhorší za poslední léta, pak se ale ukázala síla a našel se i střelec, který dovedl své šance zužitkovat, což byl největší problém v celé sezóně.

Vůbec tento zápas jako by na závěr soutěže charakterizoval naše celoroční působení, jejíž hlavním znakem byla nevyrovnanost výkonů. Po devíti kolech jsme byli suverénně první s devítibodovým náskokem, když jsme ztratili jediný do za úvodní remízu v Otvovicích. Jenže pak se cosi zadrhlo a začali jsme ztrácet body v utkáních, ve kterých jsme byli jednoznačně lepší, naše střelecká impotence byla až obdivuhodná. A jaro bylo snad ještě horší, než závěr podzimu, rozhodující utkání o postup v Hrdlívi hned ve druhém jarním kole jednoznačně ukázal naše slabiny. Prohra 1:7 byla vzhledem k naší pohledné, leč neefektivní hře krutá. Pro zbytek sezóny jsme ztratili motivaci a podávali hodně nepřesvědčivé výkony, především začátek jara nám vůbec nevyšel. Přímo ostudná byla prohra ve Zvoleněvsi 6:0. Takže nakonec musíme být z druhým místem spokojeni.