13. kolo TJ Sokol Knovíz – SK Stehelčeves 0:1 pp (3:5)
Po nečekaném vítězství v Žižicích, nás v posledním kole čekal jeden ze slabších soupeřů, který však překvapivě rozdrtil kolo před tím právě Žižice. Pro nás je tento soupeř spjatý s památkou našeho nezapomenutelného kamaráda rozhodčího Hykla, mé přátelské rozhovory s ním stále máme v paměti.
Proti vítěznému utkání došlo k několika změnám. Zraněného Donovala nahradil na místě stopera Keller, do středu zálohy se vrátil Frýdl a v útoku se objevil Furthner. Začátek utkání byl vyrovnaný a v první desetiminutovce to bylo vyrovnané i na šance. Nejprve střelu domácího útočníka z nějakých 10m nebyla ideálně umístěná a Dlouhý se prezentoval výborným reflexivním zákrokem nohou, posléze Stehlíkův centr do vápna, Frýdlova střela a následné dorážky ztroskotaly v chumlu těl. Jenže domácí postupně přebírali iniciativu především kvůli naší špatné hře. Působili jsme unaveným dojmem, ani jeden z našich TOP hráčů nepodával optimální výkon. Největší naší slabinou byla přihrávka. Několikrát se povedlo většinou po individuální akci přehrát prostupnou domácí obranu, naše naděje však zmařila přesnější finální přihrávka či nepřesný centr do vápna. Knovíz několikrát rozebrala naši obranu a jen díky totální nemohoucnosti soupeřovy ofenzívy v koncovce zůstával bezgólový stav. Minimálně ve dvou případech pak jistému gólu zabránil výborný Dlouhý, hodně dobré práce odvedl i Panáček. Ten chlapec v závěru podzimu chytil formu.
Ve druhém poločase nahradil Furthnera Kracík a naše hra, alespoň na začátku dostala nový impulz. Kracík je individuálně dobře vybavený a pro soupeře byl velkou hrozbou, i on však postupně zapadl do rámce zápasu. Třicet minut se ve druhém poločase nic nedělo a diváci zívali nudou. Teprve poslední čtvrthodina přinesla změnu. Ani ne tak v kvalitě hry jako ve zvýšené bojovnosti obou týmů a zápas konečně dostal náboj. Vše začalo penaltovým faulem Poláčka, který rozhodčí Zálužský možná vidět nechtěl. Nevím, proč je na nás tak hodný. Tento okamžik však vykompenzoval neudělením ČK obránci domácích, který zatáhl za záchrannou brzdu při úniku Šubína. I když, by to byla hodně přísná červená. A nechybělo moc a mohli jsme se dočkat i branky. Nejblíže jí byli domácí. Z nenápadné akce přišla skrytá střela z rohu velkého vápna, která k překvapení všech orazítkovala tyč. Na druhé straně nechybělo mnoho při hlavičce Kracíka a největší naší šanci měl v samém závěru Stehlík. Jeho slabou ránu si s přehledem vychutnal domácí brankář.
Jak jsme na tom s penaltami, víme dobře. Takže druhému bodu jsem moc nevěřil. Jenže shodou okolností se na konci utkání sešla na trávníku ne příliš obvyklá, leč jak se ukázalo, pro nás dobrá sestava.. K tradičním exekutorům Frýdlovi a Poláčkovi přibyli i dva zatím netradiční, i když velezkušení Kracík a Skořepa, dohromady století. Pátým exekutorem byl také tradiční Šubín a ten také tradičně neproměnil. Tentokrát trefil břevno. Na druhé straně jednoho střelce vychytal Dlouhý a druhý dal vedle.
Takže na závěr sezóny dva příjemné body z venku, i když proti takhle slabému soupeři by měl být náš zisk tříbodový. Celou podzimní sezónu se pokusím z mého pohledu zhodnotit příště.