13. kolo TJ SOKOL SMEČNO – SK STEHELČEVES 0:3 (0:1)

STŘELCI: 33. Skořepa Stanislav, 79. Skořepa Stanislav, 89. Hafenrichter Pavel
Jenom výhra v posledním podzimním utkání nám dávala při shodě okolností obsadit v půlce soutěže "medailovou příčku". Spíše však šlo o to, napravit dojem z nepodařeného derby.
Po dlouhé době jsem se zápasu nemohl zúčastnit, takže zprávu o něm mohu podat pouze zprostředkovaně. První poločas jsme prý byli jednoznačně lepší a měli jsme ho vyhrát o pět gólů. V pálení šancí prý vynikl jinak výborný Frýdl. Skórovali jsme však jen jednou ušmudlaným gólem Skořepy.
Druhý poločas se domácí vrhli do útoku ve snaze vyrovnat, naráželi však na dobře zformovanou obranu a do výraznějších příležitostí se nedostali. A tady se již moje informace různí. Podle jedné verze naše záloha často nechávala obrannou řadu ve štychu a jen díky skvělým obráncům jsme udrželi proti silnému soupeři čisté konto (informátoři se neprozrazují, takže ani já zdroj neprozradím a označím ho pracovně Houmr) Verze druhého zdroje (toho označím pracovně Háfa) je taková, že útočníci hostů byli neškodní, takže nebylo co bránit a mohli se proto soustředit na útočení. Tato taktika vyšla a po gólech Skořepy a Hafenrichtera jsme jednoznačně zvítězili 3:0. Potěšující je nejenom vítězství, ale také to, že v přímé konfrontaci o čelo tabulky střelců se na rozdíl od domácího Muchy náš bomber Skořepa prosadil a to hned dvakrát. A protože neskóroval ani kolečský Veselý, osamostatnil se na čele střelců třináctigólový Skořepa s dvoubrankovým náskokem. No, a protože Hrdlív překvapivě ztratila doma bod s Kolčí, nakonec díky skóre jsme přeci jenom po podzimu na bedně skončili.
Mám to dnes krátké? Tak jen pár vět na shrnutí podzimu. Myslím, že nebyl mančaft, který by nás jednoznačně přehrál a to i v zápasech, které jsme prohráli. I přes to, že jsme dali o čtvrtinu branek víc, než ostatní z čela tabulky, v některých utkáních jsme neproměnili neskutečné. I suverénní Uhy svou výhru se štěstím ubránili, podobně jako Dřetovice ve druhém poločasu. Přímo ostudná však byla prohra s Neuměřicemi a také ztráta s Blevicemi. Paradoxně jsme tak ztratili víc bodů s týmy ze spodní části tabulky. Celkově jsem samozřejmě spokojený, příchod hvězdných posil posunul i ostatní. Na tom má bezesporu největší zásluhu dirigent Hafenrichter, který nejenže je se šesti góly náš druhý nejlepší střelec (spolu s Nešverou) ale svými zkušenostmi se stal duší týmu. O druhé posile Skořepovi jsem již psal, je to nejkreativnější hráč soutěže a je radost jeho hru sledovat. Rozhodně ale nezklamali ani ostatní hráči. Největší naší slabinou je asi to, že nebylo utkání, ve kterém by nechybělo několik klíčových hráčů. Dlouhodobá zranění (Kopřiva, M. Kořínek a Dlouhý) a pracovní povinnosti způsobily, že na některá utkání se sotva sešla jedenáctka.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem hráčům a také staronovému trenérovi Skořepovi za odvedenou práci.