14. kolo Otvovice - Stehelčeves 0:1 pen 3:4 (0:0)
První podzimní kolo bylo kvůli nepřízni počasí odloženo na 8. května, což nám hrálo hned z několika důvodů do not. Utkání s Blevicemi totiž kolidovalo s termínem posledního futsalového kola a já už sháněl náhradní tým (nakonec se ukázalo, že by to zas až taková škoda nebyla, protože ten den jsme rozhodně žádnou díru do světa neudělali), dvě, ze tří získaných posil ještě neměli dotažený přestup a po podzimní rekonstrukci trávníku rozměklá plocha nešla právě kvůli počasí uválcovat a čtrnáct dní času navíc také není k zahození. Mimochodem, hřiště vypadá dobře, uvidíme, jak se bude tvářit, až se na něm začne hrát.
A tak naostro do předposledních Otvovic. Na podzim jsme ve vyrovnaném utkání zvítězili pouze se štěstím, ale bodový odstup od soupeře nás favorizoval. Do utkání nastoupili od úvodu dvě naše posily do útoku Kopřiva a Madaj (při dlouhodobém zranění Šubína se útočné posily hodí) a oba byli od začátku hodně aktivní a svou rychlostí naznačili svůj potencionál. I přes optickou převahu domácích jsme byli nebezpečnější, jenže bez kýženého výsledku. Jedinou šanci, která stojí za zmínku, však byla pouze akce s chutí hrajícího Nešvery. Prosmykl se obranou a dostal se s míčem až na malé vápno, vybíhajícího brankáře však neobstřelil (10.min.). Další náznaky šancí které jsme si vypracovávali díky rychlosti ofenzívních hráčů, jsme ani nedotáhli k nějakému zakončení. Domácí se dostávali díky celkem solidní hře načí obrany do zakončení ještě méně. Vyjímkou byla 33.min., ale se střelou neobsazeného útočníka z rohu velkého vápna neměl pozorný Dlouhý problém. S přibývajícími minutami rostl platonický tlak Otvovic, ale asi největší šanci utkání jsme měli v samém závěru poločasu my. Madaj vyslal českou uličkou Nešveru za obranu, ten se na rohu velkého vápna u autové čáry zbavil stopera a prudkým centrem hledal nabíhajícího Kopřivu. Kopřiva byl o krůček rychlejší, jinak by hlavičkoval z metru do prázdné branky.
Do druhého poločasu bohužel nenastoupil Stehlík (za něj nastoupila třetí z posil Kopolovič), který již dlouho laboruje se zraněným kolenem a naše hra tím na dlouhé minuty hodně trpěla. Naštěstí Otvovice na tom nebyly o moc lépe, takže první čtvrthodinu viděli diváci pěknou holomajznu. Předseda soupeře pan Stádník to lakonicky okomentoval poznámkou, že tvrdá zimní příprava přináší ovoce. Zhruba čtvrthodinu nám trvalo zvyknout si na ten fakt, že hrajeme bez staronového kapitána a pak jsme začali přebírat iniciativu. Přišly i šance. Pěkná střela Kopřivy (teda, byla by pěkná, kdyby nešla nad), Nešverova dorážka střely, která vypadla brankáři z ruky, či Panáčkova hlavička byly ty největší. Soupeř měl jednu obrovskou. Průnik otvovického hráče až do malého vápna neskončil střelou, ale nepochopitelnou zpětnou přihrávkou. Oddechl jsem si. Utkání skončilo bez branek. Pohled na tabulku ukazuje a střelci to dokázali v praxi, že se střetly týmy s nejhoršími útoky v soutěži. Horší už jsou jen poslední černučtí.
Střeleckou nemohoucnost potvrdil i začátek penaltového rozstřelu. Za nás Dlouhý vysoko nad a Nešverovu špatně kopnutou střelu brankář zlikvidoval. Svou penaltu vykompenzoval Dlouhý dvěma výbornými zákroky, takže stav 0:0 trval i po čtyřech kopech. Teprve potom se střelci probudili a další omyl přišel až v šesté sérii. Otvovický hráč dal nad a druhý bod byl náš.
Úroveň utkání jsem okomentoval již výše, snad jen, že po vyrovnaném poločase jsme ten druhý byli po většinu času lepší a asi jsme měli zvítězit za tři body. Kdybych měl zhodnotit výkon posil, shrnul bych to asi takto. Chlapci potencionál mají, je na nich znát delší přestávka na velkém hřišti. Uvidíme, jak se ukáží v dalších zápasech.
A ještě vyposlechnuto od diváků, tentokrát od dvou patnáctiletých děvčat: " Voni mu řikaj Neskviku. No ten asi musí bejt chytrej".
Sestavy najdete na: