16. kolo SK Zichovec – SK Stehelčeves 2:1 (2:0)

Minulý týden jsem si postěžoval na velkou absenci a to jsem ještě netušil, jak prořídlá sestava pojede do Zichovce proti lídrovi tabulky. Někteří hráči se ani neobtěžovali se omluvit. Povolat jsme museli i Skořepu a přesto na lavičce zůstal pouze zraněný Kopřiva. Proto bylo nutností v sestavě zaimprovizovat. Do středu zálohy se vedle Stehlíka postavil Madaj, Krejcar na jednom kraji obrany se objevuje často, ale Kopolovič na druhém kraji byl krok do neznáma.
A než si hráči na novou sestavu bez řady klíčových hráčů zvykli, již jsme prohrávali. Domácí zahrávali roh a útočníci nepokryli na přihrávku si nabíhajícího obránce. Jeho centr našel nepokrytého útočníka na zadní tyči a ten hlavou otevřel skóre. Trochu zbytečný gól po taktické chybě. A ještě zbytečnější byl ten ve 32.min. Tísněný Donoval se v malém vápně místo razantního odkopu chtěl zachovat konstruktivně a vytloukal bloky, jak říkají volejbalisté. Jenže míč se odrazil tak nešťastně, že hráč z bloku pohodlně doklepl kolem překvapeného Dlouhého. Pravda je, že si domácí vedení zasloužili, protože šancí měli více, hrálo se jen před naší brankou. Po zápase náš výkon komentoval rozhodčí Jandák, že po čtvrthodině myslel, že jich dostaneme osm. My jsme se až na pár pokusů o brejk na nic nezmohli.
Druhý poločas začal poklidně. Domácí sice nadále útočili, balón lítal z nohy na nohu jak v Barceloně, jenže bez jakékoli kreativity a nápadu naráželi na naši pevně zformovanou obranu. Samozřejmě jako vždy Donoval dirigoval trojici hráčů před sebou. Shodou okolností ani jeden z nich v minulém zápase nepodal optimální výkon (hodně kulantně řečeno). Tentokrát se však překonávali. Rejdík uprostřed byl bezchybný, Krejcar by mohl vyučovat bojovnost, ale nejvíce mě překvapil Kopolovič. Svou práci na beku si odvedl na jedničku a ještě se snažil podpořit naší ofenzívu. Nikdo ani neví, kde se najednou vzal po sérii našich narážeček ve středu pole až před vápnem a snížil podél špatně vyběhnuvšího brankáře (50.min.). Myslím, že si důrazně řekl o místo v sestavě. Gól však ničím nenarušil poklidnou atmosféru zápasu, Zichovec spokojený s vedením, my spokojeni s důstojným skórem. Poklid narušila až 73.min. Tak dlouho jsme napadali rozehrávku domácích, až míč ukořistil Stehlík, přihrávkou za obranu vyslal Nešveru a jeho bombu k tyči skvělým zákrokem vypíchl brankář na roh. Trenér Zichovce jen nevěřícně vrtěl hlavou, když jsem ho popíchl poznámkou, že si koledují. Vycítili jsme šanci a s přibývajícími minutami jsme se stále více osmělovali do útočení a zápas začal být zajímavý. Otevřeli jsme sice obranu, ale kdo se bojí, nesmí do lesa na zichovecké hřiště. Zápas začal být konečně zajímavý, přišli šance na obou stranách a v 82.min nastřelili domácí tyč. Konec zápasu však vyzněl lépe pro nás. Překvapivě jsme vydrželi fyzicky proti podstatně mladším a trénovanějším hráčům soupeře a sahali jsme v Zichovci po bodu. Především šance na závěr, kdy po rohu Skořepa hlavičkoval vedle. Měl místo střely posunout za sebe, číhalo tam totiž několik našich hráčů. A domácí trenér jen vztekle ohryzával tužku.
Rozporuplné byly po zápase mé pocity. Na jednu stranu hrdost na hráče, kteří nechali na hřišti vše, jeden jako druhý, na druhou stranu však naštvanost na hráče, kteří se při početné naší marodce, či pracovních povinností některých, se bez omluvy nedostaví k utkání. V tomto duchu budu apelovat na trenéra, při tvorbě sestavy na příští zápas.