17. kolo: SK Stehelčeves - TJ Slovan Velvary "B"
Tak jsme si dali menší pauzu, jelikož jinak určitě kompetentní sportovně techničtí komisaři čekali nepříznivé počasí a zrušili celé kolo. Jako meteorologové by se určitě s přehledem uživili, těm také vždy předpověď buď vyjde, nebo ne. Tentokrát nevyšla... A tak nás vedoucí Žižice budou čekat až v náhradním termínu. Velvary jsou ale neméně kvalitním celkem a navíc je to náš odvěký nepřítel. Body nutně potřebují k postupu a my možná ještě více, naše starosti jsou, jak je známo, úplně opačné.
Utkání začalo zajímavě a sympaticky hodně útočně a v prvních dvou minutách viděli diváci po dvou slibně zakončených akcí na obou stranách. Postupně nás ale fotbalověji působící hosté začali přehrávat ve středu pole a přitlačili nás před naše vápno. Obrana dirigovaná Donovalem však hrála soustředěně a až na pár menších nedůsledností si plnila své velice dobře. To velvarská obrana vypadala zranitelněji. Dokladem toho byla akce Tučka ve 21. min., který doběhl křížný pas za obranu a před pohromou hosty zachránilo to, že brankář rychlým vyběhnutím donutil Tučka ke střele v době, kdy ještě neměl míč plně pod kontrolou, a také rychlý průnik Šubína ve 25. min. po kterém zakončoval Stehlík pěknou střelou z velkého vápna, která se vykroutila půlmetr nad šibenici. Hosté mohli otevřít skóre ve 38. min. Střela z TK vyklouzla z rukou jinak s jistotou chytajícího Dlouhého, překvapený útočník hostů však střílel vedle.
Ještě zajímavěji než první, začal i druhý poločas. Hned po rozehrávce hostů vybojoval míč Rejdík a našel na půlce Tučka. Ten zachoval chladnou hlavu, posečkal chvilku s přihrávkou a pak přesně kolmicí vyslal Šubína do brejku. Také on zachoval chladnou hlavu a střelou vedle brankáře otevřel skóre - 1:0. Bohužel naše vedení nemělo dlouhé trvání. Prakticky z protiútoku po sérii drobných chybiček se dostal polovysoký centr na roh malého vápna k velvarskému hráči a ten víceméně na náhodu přes hlavu někam prodlužoval. K jeho štěstí přistál oblouček v protilehlém vinglu naší branky - 1:1. A jak jsme měli v tento okamžik hodně smůly, vzápětí po rohu nám to štěstěna vynahradila. Řezáč vykopával z brankové čáry. Hráli jsme pod tlakem, nebyli jsme schopni založit souvislejší akci a vypadalo to, že na nic jiného než na bránění nemáme a možná ani nechceme. Nejlepší naše řada tak byla jednoznačně obrana, vyztužovaná středními záložníky. Ševčík, tolik kritizovaný některými fanoušky, dal pocítit svou tvrdost nebezpečnému a zákeřnému Plegrovi a k ničemu vážnému ho nepustil, druhý bek Kořínek sváděl rychlostní souboje s průbojným a rychlým druhým útočníkem, Řezáč uprostřed nekompromisně boural a když bylo nejhůř, byl tam ještě jistý Donoval. Teprve na konci utkání jsme se z tlaku vymanili a ukázali jsme, že umíme i jiné věci, než jen bránit. Asi spolu začali mluvit střední záložníci, protože si konečně zakombinovali uprostřed hřiště a rázem utkání vypadalo jinak. Byli to hosté, kteří se třásli o remízu. Jenže díky naší zbrklosti (např. aut před koncem v "Řezáčově vzdálenosti" jsme rozehráli rychle nakrátko a k ničemu), trestuhodně odbytě kopnutým standardkám, či prosté smůle při závěrečné střele Tučka do břevna došlo utkání až do penaltového rozstřelu. To je naše tradiční slabina. Stehlík ani Donoval neproměnili a na Řezáče už ani nedošlo.
No, a protože poslední Otvovice zvítězily, Vystřídali jsme je na posledním místě.
Sestava: Dlouhý - Donoval - Ševčík, Řezáč, Kořínek - Rejdík, Stehlík, Frýdl, Nešvera - Šubín, Tuček
Střídání: 77. min. Krejcar za Šubína