23. kolo SK Stehelčeves – TJ Viktoria Černuc 4:2 (2:2)
Po třech utkáních, ve kterých jsme nebodovali, jsme měli možnost napravit si alespoň částečně reputaci s posledním celkem tabulky. Navíc, když hosté měli souběh a přijelo jich rovných 11, s trenérem v poli. Jenže naše sestava na tom nebyla o mnoho lépe, na lavičce zůstal pouze Panáček se zraněným palcem na noze. A navíc ta naše pověst polovičních Jánošíků. Od něj se ještě musíme naučit bohatým brát.
V naší sestavě trenér musel opět hodně improvizovat a do středu zálohy se posunul náš jinak nejlepší bek M.Kořínek a tento tah moc nevyšel. Michal hrál až moc zezadu, takže jsme spíš hráli na dva předstopery a ve středu pole nás hosté přehrávali. Proto se spíš hrálo před naší brankou. Ne, že by soupeř byl nějak nebezpečný, ale nepřesný rozhodčí Dvořák některé střety, jinak tolerované, občas písknul a měl jsem pocit, že teprve pak se rozhodoval, co vlastně pískal. Z jedné takové situace se Černuc dostala k TK téměř z hranice velkého vápna. Střelu Dlouhý nezkrotil plně pod svou kontrolu a z dorážky hosté skórovali. Jenže hosté místo radosti žehrali, že přijeli i bez pomezního. Můj kolega na druhé straně náš zraněný Kopřiva zvedl praporek pro ofsajd dorážejícího hráče v době střely. A přestože jsme byli první půlhodinu pod mírným tlakem, vedli jsme 2:0. Z první naší kloudnější akce v 7.min. našel dlouhým autem Madaj na velkém vápně jak skála se tyčícího Furthnera a ten ač důrazně atakován stoperem sklepl hlavou na Stehlíka. Jiří si posunul míč podél obránce a sám na malém vápně s přehledem otevřel skóre. A byl to také on, kdo ve 28.min. vypracoval náš druhý gól. Před vápnem si narazil s Mullerem, okopáván obránci elegantně prokličkoval až k čáře a zpětnou přihrávkou posadil míč na hlavu Madajovi. To už jsme pomalu přebírali iniciativu také proto, že se do středu zálohy vysunul univerzál Rejdík (ve druhém poločase dokonce i vystřelil na branku, což je u něj málo vídaný jev). Ale fotbal nemá logiku a pro nás pohodové utkání se jaksi zašmodrchalo. Dvě naše hrubky během pěti minut a bylo vyrovnáno. Na čáře výborný Dlouhý se vybíhat pro míč nenaučí. Ve 38.min. dlouhý nákop doskákal až na malé vápno, teprve pak se gólman odhodlal k pohybu dopředu, čímž umožnil dobíhajícímu Červáškovi (kdysi jsem s ním hrával ve Zvoleněvsi), aby ho obloučkem přehodil. Ve 42.min. se podruhé v zápise střelců objevilo jméno Stehlík, tentokrát šlo o černuckého Filipa. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale po autu z naší poloviny se najednou ve vápně objevil marně zezadu atakován Ševčíkem. Ten si to od trenéra odskákal za to, že se nevěnoval hře, ale řečnění.
Ve druhém poločase se postupně vyměnil náš útok. Do hry se zapojili Tuček a Skořepa, kteří přibyli na lavičku v průběhu zápasu. Tak to ve vesnickém fotbale bývá. Oba naší hru dopředu hodně oživili, a když jsme se v 58.min. ujali vedení bylo prakticky rozhodnuto. Donoval svůj tradiční TK z vlastní půlky tentokrát křížně přetáhl na sotva na hřiště přibyvšího Skořepu, a co ten si dovolil... Jako za mlada. Drzou kličkou do vápna se zbavil beka a ukázal, jaké idylické soužití asi je u Skořepů. Krásným centrem totiž našel svého zetě Stehlíka a pro něj skórovat byla hračka. V 85.min. Tuček, v té době již po vystřídání Stehlíka hrajícího střed zálohy, si na velkém vápně křikl na Rejdíka, aby mu pustil zpětnou přihrávku. Chvíli se sice jeden druhému motali pod nohy, takže se Tuček musel svého kolegy zbavit kličkou, což se mu zcela evidentně zalíbilo a dalšími čtyřmi kličkami se dostal středem až před branku a podél brankáře podtrhnul účet utkání. Krásná individuální akce.