25. kolo TJ Sparta Dřetovice - Sk Stehelčeves 2:3 (1:2)

STŘELCI: 39. Poucha Josef, 90. Poucha Josef - 17. Skořepa Stanislav, 29. Skořepa Stanislav, 86. Skořepa Stanislav

Předposlední krok k historickému úspěchu a odplata za potupnou podzimní prohru byly velkou motivací před derby. Špatnou zprávou bylo, že v týdnu přibyli ke zraněným obráncům Poláček (bolavá noha) a Donoval. U něj oficiální verze je, že pracoval a zranil se. Neoficiální verze jsou dvě. První, že ho pokousal kůň, druhá, že ho zmlátila Bohuna. Jak znám Houmra přiklonil bych se k oficiální variantě. Dobrou zprávou bylo, že Frýdl má volno a tak byl post stopera v dobrých rukou. Oba krajní beci Kopolovič a Krejcar mohli být na první pohled riskantním tahem trenérů.

Utkání jsme začali tlakem, ale postupně jsme se možná trochu zbytečně více soustředili na bránění a pokoušeli se vyzrát na soupeře brejky. Ale nakopávané míče se odráželi od dřetovické zadní řady jako od zdi. Byla to ale taková uspávací taktika. Domácí jakoby zapomněli, jakou sílu máme dopředu a vše vrhli bezhlavě do útoku. Obrana ale pracovala výborně. Frýdl s velkým přehledem sbíral balóny a ještě konstruktivně rozehrával, skvělý Rejdík hlídal nebezpečného Machka (to platilo po celý zápas) a již zmiňovaní krajní beci si své plnili poctivě. A tak přišly dva naše údery. V 17.min. se na půlce zmocnil míče Skořepa, prošel vším, co mu stálo v cestě a drze přeloboval Tintěru. A ve 29.min. jsme Dřetovice rozebrali ukázkovou kombinační akcí zakončenou Stehlíkovou přihrávkou na dlouhou nohu do malého vápna, kde Skořepa předskočil Erbena. Mezi tím ještě Skořepa zazdil naše přečíslení, když místo přihrávky na volného Hafenrichtera ve vápně zvolil střelu z nepřipravené pozice. Po právu dostal vynadáno, ale moc chtěl dát gól sám. Bohužel jsme před koncem poločasu inkasovali i my. Nejlepší hráč soupeře Poucha si našel okénko v obraně a pronikl do našeho vápna, kde marně průšvih hasil z druhé strany dobíhající Frýdl. Poucha ho zkušeně nechal přeběhnout a technickou střelou k tyči snížil.

Do druhého poločasu nastoupil místo Krejcara (astmatické problémy) ke své premiéře ještě ne patnáctiletý Hataš. Na beka se stáhl Tuček. Naše hra byla ve druhém poločasu jiná, zatlačili jsme domácí, měli množství šancí, ale co jsme nezahodili sami, zlikvidoval výborný Tintěra. Po dvaceti minutách nás vyvedl z rovnováhy tvrdý zákrok tělem na Skořepu, který asi s vyraženým dechem opustil hřiště. Po chvíli se sice do hry vrátil, ale Dřetovice se již oklepaly z tlaku a ze všech sil se snažili srovnat skóre. Naše obrana vše ustála, několikrát mi však zamrazilo. Zápas rozhodla až 86.min. Tuček se tělem dostal před Machka (stejná váhová kategorie) zatáhl na polovinu soupeře a křížnou přihrávkou nechal Skořepovi zkompletovat hattrick. A tak šel na hřiště i druhý patnáctiletý Dobrocsanyi. V prodloužení Poucha již jen snížil v nepřehledné situaci na konečných 2:3.

Po utkání jsem měl hodně smíšené pocity. Výhra v derby, nadějný výkon Hataše, který je příslibem stejně jako Dobrocsanyi do budoucna. Oba ještě se třemi kolegy končí v žácích a odcházejí na zkušenou do Zvoleněvsi, pod vedení výborného dlouholetého trenéra Hanzlíka (SK Kladno, Brandýsek). Na druhou stranu netuším, proč jsem od domácích hráčů, od kluků se kterými dva roky chodím trénovat, schytal tolik nadávek. Snažil jsem se mávat poctivě, nedovolil bych si své kamarády záměrně poškodit, a pokud jsem udělal chybu, rozhodně nebyla úmyslná. Všechny tři ofsajdy, které vyvolaly tolik emocí, byly jasné a stojím si za nimi. Někteří se po zápase omluvili - emoce, beru to. Někteří však odmítli si se mnou podat ruku. Tak ty ať si trhnou.