26. kolo TJ Slavoj Zvoleněves – SK Stehelčeves 4:2 (2:2)

16.06.2018

Jsou zápasy, na které se těším dvojnásobně. A nejradši jezdím do Zvoleněvsi, na půdu mého mateřského klubu. Sice už ani nepamatuji, kdy jsme tam naposledy vyhráli, ale ti dědkové fandící z náspu nad hřištěm, domácí fanklub, jsou mí bývalí spoluhráči a rád je vidím. Ani letos to nevypadalo na vítězství a to už před hospodou, kde se scházíme na venkovní utkání. Byl jsem šestý a šel jsem si pro kopačky. Cestou na zápas jsme intenzivně sháněli hráče, Tučka jsme odvolali od praní plen čerstvě narozeného syna Bonyho (ještě jednou gratuluji) a s napětím jsme vyčkávali příjezd Donovala ze školení. Vše dobře dopadlo, opozdilci stíhali a navíc se do sestavy vrátil zraněný Kopřiva a já mohl nechat kopačky v autě.
Zvoleněves ještě hrála o přímý postup do OP, byť pouze v rovině teoretické. Nikdo totiž nepředpokládal, že by vedoucí Zichovec klopýtl doma s Olovnicí (nakonec rekordních 12:0). Jenže na nás si věřili natolik, že nechali na střídačce dvě své velké hvězdy Radošínského a Caltu, což kompenzovalo neúčast Nešvery a zraněných Stehlíka a Frýdla.
I tak začali domácí předpokládaným tlakem, pár menších šancí však nedotáhli do konce a my, tak jak je typické pro naši hru, jsme kontrovali rychlými protiútoky a spoléhali na standardky. Po jednom Donovalově TK se snažil na míč dosáhnout rybičkou Madaj a pak se k zakončení dostal i Hutr, který prošel překvapivě těžkopádnou obranou. První čtvrthodinu jsme však ukončili nepřesnou rozehrávkou uprostřed hřiště a otevřená obrana nezachytila průnik Valera a proti jeho střele z 10m neměl Dlouhý šanci. Ve 25.min jsme inkasovali podruhé. Nepříliš povedenou střelu na branku poslal do protipohybu Dlouhého Rejdík. Hru obrany před střelou zhodnotil Donoval jako ležérní a měl pravdu. Oba zbytečné góly nás však probudili z letargie a nejen že jsme vyrovnali hru, ale k překvapení domácích i skóre. A jak jinak než ze standardek. Ve 32.min po krásně kopnutém rohu Poláčka zavěsil hlavou Donoval pod vinkl a ve 37.min jsme zahráli zajímavý na místě Tučkem vymyšlený signál. Faulovaný Kopřiva rozohnil diváky teatrálním pádem a TK rozehrávající Tuček si prodloužil zeď o Madaje: "Vlez si vedle zdi a já tě trefím". A jak řekl, učinil. Odražený míč zapadl přesně k tyči.
Do druhého poločasu do hry nastoupily obě odpočívající hvězdy soupeře a rázem bylo jasné, proč letos Zvoleněves hraje tak vysoko. Hlídat je měli za úkol dva naši nejrychlejší Hutr a Kopolovič, uhlídat je však bylo nad jejich síly. Rychlostně i technicky skvěle vybavení střídající hráči zle zatápěli naší obraně a i přes výborný výkon Dlouhého jsme dvakrát inkasovali. V 51.min utekl Calta po straně a centrem za obranu našel nejlepšího střelce soutěže M.Kučeru a v 71.min si naopak na centr za obranu naběhl Calta a střelou k tyči upravil na konečných 4:2. Jenže vrcholný okamžik zápasu a také celého jara přišel až v samém závěru utkání. Zapomenut je krásný Donovalův gól (na rozlučce žehral nad nespravedlností, že to není jeho počinek, o kterém se mluví) a také všechny ostatní rozhodující pohledné okamžiky jara. Hlavou uznale kývali dědkové na náspu, zatleskali i hráči soupeře. A oslavenec? Ten to nevnímal. Napůl v bezvědomí se probíral k životu za lajnou. A o čem to vlastně píšu? Nádhernými nůžkami vystřihl Madaj střelu, která skončila na břevně.