5. kolo SK Stehelčeves – TJ Sokol Blevice 4:3 pp (2:1)

Po třech poměrně jasných výhrách se našlo jen málo lidí, kteří by proti Blevicím čekali něco jiného, byť Blevice jsou rozhodně silnějším týmem, než naši minulí soupeři. Z pracovních důvodů chyběla trojice z minulého kola Frýdl, Kopřiva a Kracík, naopak přibyli T.Kořínek a Kopolovič.
Úvod prvního poločasu hodně připomínal zápas v Knovízi. Než se soupeř probral a aniž jsme mu pořádně půjčili balón, už jsme vedli. Hafenrichterův aut na penaltu někdo nadzdvihl hlavou a na zadní tyči hlavičkoval Tuček. A pak bohužel přišel útlum. Soupeř nejenže vyrovnal hru, ale dostával se častěji do šancí, především při dvou průnicích po levé straně z našeho pohledu při nás stálo štěstí. Vyrovnání však přišlo v době, kdy jsme už zase hru ovládali my a byl to gól z ničeho. Nedorozumění mezi útočníky využil blevický obránce nikým neatakován k sólu přes půl hřiště. Pak jakoby nevěděl co s míčem se pokusil o střelu ze 25m. Střela vůbec neměla potřebnou razanci, na velkém vápně však její směr změnil na velkém vápně Dundr proti pohybu Dlouhého a míč se sotva dokulil do branky (25.min.) Gól hodně srazil náš výkon. Blevice cítili šanci, hráli na rozdíl od nás s chutí a příkladnou bojovností doháněli naší větší fotbalovost. Přesto jsme šli před koncem poločasu opět do vedení. Skořepovu střelu hlavou brankář hostů bravurně vyrazil na roh, ten dobře zahrál Tuček na penaltu na Kořínka. Jeho výskok se asi nedá pokrýt.
Předpokládal jsem, že gól do šatny nás uklidní a druhý poločas bude vypadat jinak než ten první. Jenže opak byl pravdou. Blevice začali tlakem a ve 49.min. vyrovnali! A zase prakticky z ničeho. Spíš než střela to byl v tísni odehraný centr do vápna z pomezní čáry (kdo by z takové pozice chtěl střílet na branku?) překvapil Dlouhého a zapadl ke vzdálenější tyči. Blevice nadále tlačili a jak už to ve fotbale chodí, v době jejich tlaku inkasovali z rychlého útoku po ose Kořínek - Skořepa - Nešvera. Náš střelec měl sice trochu problém se zpracováním míče, ale zvládl to a střelou podél vybíhajícího brankáře opět strhnul vedení na naši stranu. Ale ani třetí gól nás neprobral z letargie, ve které jsme byli prakticky celý zápas. Oba týmy byli pak blízko ke skórování po podobných akcích, na naší straně vykopával z brankové čáry Skořepa, na druhé straně Tonda Tůma. No, a pak přišel okamžik rozebíraný ještě dlouho po zápase. Při centru do vápna Dlouhý pozdě vyběhl a pak celou situaci řešil bez pudu sebezáchovy srážkou s dobíhajícím útočníkem. Podle někoho jasná penalta, podle někoho faul na brankáře. Z mého pohledu těžko říct. A řešit to nemá cenu. Zhodnocení situace pomezním Huderou (místo abyste je přejeli, dostanete dva góly z ho...en a teď hledáte chybu na rozhodčím) asi nejvíc vystihlo celý zápas. Každopádně střet odnesl Honza s vykloubeným prstem a z penalty hosté opět vyrovnali. Do branky šel Tuček a jen díky němu jsme neinkasovali při několika šancích nabuzených hostů počtvrté. Největší šanci jsme ale měli my s poslední minutě. Za obranu se s míčem dostal Nešvera, tentokrát jeho obstřelení brankáře šlo vedle.
A penalty? Netušil jsem, že někdo může být na ně ještě horší než my. Jestli jsem dobře počítal, rozhodli jsme až v deváté sérii.
Těžko se mi hodnotí náš výkon. Svádět neúspěch jen na špatný den brankáře by bylo nespravedlivé. Špatní byli i jiní hráči. Tak to zkrátka je, nedělám z toho drama a k fotbalu to patří. Co mě však mrzí je to, že někteří hráči hráli bez zájmu a bojovnosti, která je v zápasech kdy se nedaří potřeba dvojnásobná.