6. kolo SK Stehelčeves – TJ Slavoj Zvoleněves 0:4 (0:2)
Po dvou debaklech se zatím neporaženými týmy nás čekal v předehrávaném kole další silný celek. Zvoleněves v předchozích ročnících sice patřila ke slabším týmům a několik let po sobě se horko těžko zachraňovala, ale do letošní sezóny vstoupila hodně posílená a prohrála pouze v Zichovci.
A od začátku bylo zřejmé, že to opravdu nebude jednoduché. Hosté nás přehrávali hlavně rychlými protiútoky, a zatímco naše akce končily před velkým vápnem, na druhé straně útočníci řádně větrali naší obranu, ve které hodně chyběli Donoval s M.Kořínkem. První zvoleněvskou šanci po úniku hráče a centru do vápna v 9.min. ještě Dlouhý zlikvidoval skvělým zákrokem, ale ne 12.min. již po dalším zatažení po straně a zpětné přihrávce na velké vápno neměl proti střele Valera šanci. Další čtvrthodinu jsme pak nebyli schopni jediné solidnější přihrávky a tím jsme se sami dostávali pod tlak. Paradoxně druhý gól jsme dostali v době, kdy jsme se po delší době usadili alespoň na chvíli u zvoleněvského vápna. A jak jinak než po rychlé akci po křídle a centru do vápna. Ke konci poločasu nejprve soupeř a posléze i my jsme nastřelili břevno. Z naší strany to byla první kloudnější akce, když Stehlík prošel z půlky až na vápno přes několik hráčů a přistrčil míč Tučkovi. A ten, jak se přiznal má rád zvonění nastřeleného břevna.
Druhý poločas jsme začali podstatně lépe než první, měli jsme i několik menších šancí, hrozili jsme především ze standardních situací, bohužel koncovka byla žalostná. A tak jsme inkasovali po třetí. V 60.min. se probil vápnem Radošínský, pohybem zmátl T.Kořínka i Dlouhého a skóroval do prázdné branky. A v 80.min. se ten samý hráč prodribloval od půlky a nepovedenou střelou z 18m překvapil Dlouhého. Měl jsem pocit, že kdykoli se hosté objeví před naší brankou, tak skórují. Byla to lekce z produktivity. Zároveň se dá říci, že to bylo první utkání, ve kterém se hrál fotbal bez zákeřností a ve férovém duchu. A svým výkonem k tomu rozhodně přispěl i rozhodčí Sandev. To je ten, co se zná s Honzou Pobříslem z Vinařic.
Podle tabulky jsme odehráli tři utkání proti nejsilnějším týmům, takže nulový bodový zisk není žádnou tragédií. Horší však je hodně nelichotivé skóre 2:13. Jediný gól ze hry i přes řadu šancí (druhý byl z penalty) jasně ukazuje naší neschopnost prosadit se ve vápně soupeře.