8. kolo SK Otovice – SK Stehelčeves 0:5 (0:1)

14.10.2018

STŘELCI: 33. Tuček Jan, 51. Stehlík Jiří, 55. Kracík Jiří, 68. Skořepa Stanislav, 82. Stehlík Jiří
Pouhé dva body z posledních tří zápasů je hodně nelichotivá bilance pro ambiciózní tým, za který se považujeme. Sesunuli jsme se až do středu tabulky a co se týče bodového zisku, jsme na tom po sedmi zápasech o bod hůře než loni. To vzhledem k posilám je hodně nelichotivá bilance. Výhru v Otvovicích jsem před zápasem považoval za povinnost. Ze sestavy sice vypadl zraněný Hafenrichter a oba Kořínci, oproti minulému zápasu jsme však posílili o tři rybáře a Skořepu.
A začali jsme pěkně od podlahy. Moc jsme domácím nepůjčovali balón a snadno jsme se dostávali přes jejich obranu do menších šancí. Jenže, dvakrát se domácí dostali v první čtvrthodině k míči a dvakrát to hořelo. Poprvé již překonaného Řezáče zastoupil na lajně Poláček a podruhé se po nepovedeném rohu dostal trochu náhodně k míči otvovický útočník. Z malého vápna našštěstí přestřelil. Možná by se utkání vyvíjelo podobně jako minulý týden, kdyby Otvovice dotáhli své šance tak, jako Neuměřice. Jenže oproti minulému týdnu jsme soupeře jasně herně převyšovali a postupně se zápas proměnil v čekání na náš první gól. Domácí brankář měl šanci se ukázat, třeba jako při nádherné střele Skořepy z poza vápna a když už byl překonaný, zaskočil Tuček, který se připletl do jedné ze střel. A protože se neujala ani šance Nešvery či Kracíka, čekalo se na gól až do 33.min. I nepovedený trestňák (Donoval) může způsobit zmatek ve vápně. V nepřehledné situaci brankář zkrotil míč natřikrát až půlmetr za čárou. Ator branky Tuček ukázal, že je nejen dobrým obráncem před soupeřovou brankou. Otvovice ve snaze vyrovnat se vrhly do útočení a zapomněli na zadní kolečka. Otevřeného prostoru využil Skořepa, který vyslal do brejku přihrávkou za obranu Kracíka. Domácí stoper řešil situaci faulem zezadu, špatného rozhodčího Cholevu to však nechalo v klidu, podobně jako před tím odstavení tuším, že Něšvery. V obou případech domácí lavička klopila zrak a kupodivu i pomezní Brejník mi nekolegiálně dal za pravdu. Naštěstí neodpískal ani jasnou penaltu po Kopolovičově zákroku.
Několik minut se na začátku druhého poločasu hrála oboustranně rozháraná hra bez přihrávky či nějakého nápadu. Pak, jako správný kapitán to vzal na sebe Stehlík. Dvakrát si postrčil míč podél statické obrany a střelou podél vybíhajícího brankáře uklidnil hru. A když po chybné přihrávce Otvovic zvýšil Kracík na 3:0 (zkušeně si tělem pokryl balón a rychlým bodlem překvapil vybíhajícího brankáře), bylo o zápase rozhodnuto. I když... domácí to zkoušeli na brejky a protože jsme poněkud povolili v bránění, několikrát jim to skoro vyšlo. Jenže stoperská dvojice byla vždy na místě. Po čtvrtém našem góle po Skořepově typickém sólu se už domácí ani nesnažili o hru, spíš drobnými provokacemi znervóznili konec utkání. Navíc, když obdrželi hodně laciný pátý gól od Stehlíka, který jen postrčil míč z centru do vápna do náruče brankáře, jemuž míč nešťastně vypadl do branky.
Očekávaná zasloužená výhra, i když výsledek je pro soupeře dost krutý. Ovšem Otvovice není, při vší úctě k soupeři a naší pokoře, ten tým, který by měl prověřovat naše kvality.