SK Zichovec – SK Stehelčeves 3:1 (1:1)
24. Pospíšil Luboš (pen), 57. Pospíšil Luboš, 89. Vébr Ondřej – 42. Debroise Martin
Před utkáním v Zichovci se nám trochu zkomplikovala situace. K omluvenému Halounovi přibyl zraněný Stehlík a na zápas jsme odcestovali i bez trenéra. Bylo zřejmé, že nás nečeká nic jednoduchého a úvod zápasu to plně potvrdil.
Měli jsme sice míč víc pod kontrolou a hrálo se většinou na polovině domácích, ale před bránou jsme byli víceméně neškodní. To Zichovec byl mnohem nebezpečnější. Jejich rychlé výpady naše obrana jen stěží pokrývala a dostali se i k několika gólovým zakončením. My jsme se do podobné situace dostali až ve 24.min a smutným hrdinou okamžiku byl Dobrocsanyi. Špatně řešil situaci sám proti brankáři, volil střelu ze vzduchu a z rychlého odrazu najednou šli domácí do přečíslení. Vědom si své chyby se Lukáš poctivě vrátil vypomoci obraně až do našeho vápna a tam si, jak toho má víc, trochu spletl sporty a slušným ragbyovým složením zastavil akci. Na penaltu Pospíšila si Musel jen sáhnul. Obdržený gól nás probral z letargie a obraz hry se částečně změnil. Soupeř sice dál spoléhal na brejky, ale víc se musel koncentrovat na obranu. My jsme zrychlili pohyb a agresivitu v soubojích a rázem jsme začali mít navrch. Co nás však brzdilo a platilo to pro celý zápas, bylo finálové řešení. Nepřesná poslední přihrávka, zaškobrtnutí před střelou, nedotažená poslední klička. Při troše štěstí (nebo šikovnosti?) bychom nejspíš otočili i skóre. Srovnat se nám povedlo až ve 42.min po Skořepově centru skoro z poloviny hřiště na Debroise, který si vtipně přehodil brankáře a dal do prázdné. V posledních minutách poločasu náš tlak gradoval a všudybyl Debroise se dostal do dvou obrovských šancí. Při druhé z nich brankář neudržel míč v rukou a v následné skrumáži si jeden z obránců pomohl rukou. To však flegmatika Bázlera (pro neinformované, rozhodčí) nechalo v klidu a celou situaci přešel. Jak ho mám rád, tentokrát jsem z něj měl celý zápas špatný pocit.Druhý poločas se nesl v duchu dobývání soupeřova vápna. V poli jsme měli jednoznačně navrch, avšak ohrozit branku domácích byl pro nás nadlidský úkol. Ano, bylo to i tím, že domácí velmi dobře bránili, větším problémem však pro nás bylo, že jsme nebyli schopni zrealizovat nějaký z náznaků šancí. Víc, než k náznakům jsme se nedostali. Co je to produktivita, nám ukázali domácí v 57.min a ani to nebyla žádná šance. Přesto skórovali. Jeden z útočníků zatáhl míč po lajně, a protože proti sobě měl celou naši obranu, počkal na dobíhajícího Pospíšila, který se nekompromisně do míče opřel a jeho prudká střela z 20m zapadla přesně k tyči. Odpovědět jsme mohli v 60 min, kdy jsme se konečně dostali do šance. Skořepa prodribloval celou obranou až k brankové čáře a zpětnou přihrávkou chtěl najít volného Hafenrichtera na malém vápně. Vše udělal perfektně, až na finální přihrávku. Ani v následujících minutách jsme nepřišli s ničím novým. Marně a bez šance dobývali branku Zichovce, náš tlak narůstal, avšak za celý druhý poločas jsme nevystřelili. Před závěrem utkání jsme kopali tři rohy za sebou, na třetí se vydal podpořit útok i gólman Musel. Jenže nestačil doběhnout ani k velkému vápnu soupeře, když jsme ztratili balón a zkušený Vébr pohodlně střelou z půlky potvrdil naši prohru. Nezmírnila jí ani naše závěrečná akce. Rejdíkovu přihrávku vracel pod sebe Debroise na Eggera, jemu však byl brankář hodně brzo pod nohama. https://www.fotbal.cz/.../b4dffacf-a9a5-4e33-a6e1...
Pro diváky to byl rozhodně zážitek. Napínavé utkání mělo vše potřebné, oboustranně velkou kvalitu, emoce, bojovnost na obou stranách. Byli jsme herně lepším týmem, ale štěstí stálo na straně domácích, kteří z minima vytěžili maximum. Dostali jsme tři v podstatě zbytečné góly, ale jak už jsem napsal, rozhodlo to, že před brankou soupeře jsme byli naprosto jaloví.
